„Se stomií konečně vím, kam co spadne,“ říká 22ti letá Kristýna, kterou od dětství trápily nefunkční svěrače. Během puberty se setkala s šikanou a její odlišnost ji přivedla až k pocitu, že si nezaslouží žít. Po operaci, která skončila založením ileostomie, si život konečně zase užívá naplno – v čistotě a bez obav, že se stane „nehoda“. Znovu začíná mít sama sebe ráda a svou cestu s ostatními sdílí na TikToku. Seznamte se s jejím příběhem i vy.
Život v pytli
Že nosím plenu, jsem nonstop pokálená a mamka mi jednou denně do konečníku strká tyčinku (elektrostimulátor), jsem jako malá považovala za normální věc.
Postupně jsem si ale začala uvědomovat, že můj život ve srovnání s ostatními holkami není úplně tak běžný. Vzrůstaly ve mně obavy: “Co když to někdo pozná? Co když mě někdo bude soudit? Co když to někdo ucítí?”
V pubertě jsem se začala stydět, došlo i na sebepoškozování
Střední škola byla peklo. Moje obavy se staly skutečností a na vlastní kůži jsem zažila šikanu.
Bylo pro mě těžké navazovat nová přátelství nebo si hledat partnery. Jak někomu vysvětlíte, že vám nefungují svěrače a pokud něco sníte, jde to nekontrolovatelně ven – ať jste zrovna kdekoli?
Začaly mě přepadat ty nejhorší myšlenky. Trápila jsem se, že nejsem normální a měla jsem pocit, že si nezasloužím žít. Došlo na opakované sebepoškozování i pokus o sebevraždu.
Sebenenávist s nástupem do práce rostla
Se začátkem nové životní etapy a nástupem do práce nátlak okolí částečně opadl. Moje sebenenávist ale každým dnem rostla. Neustále jsem se sama sebe ptala – stojí takový život vůbec za to?
Na podzim roku 2023 se vše změnilo. Zdravotní potíže se začaly rapidně zhoršovat a přestala jsem jíst. Pud sebezáchovy ale naštěstí zafungoval. Svůj stav jsem začala řešit s lékaři.
Podpora nejbližších mi pomohla přijmout stomii
Naskočila jsem na šílenou horskou dráhu plnou vyšetření a strachu. Výstupní stanice? Stomie. Pro mě to nejhorší a nepředstavitelné.
Bez podpory nejbližších bych představu, že do konce života budu mít na břiše sáček se stolicí, asi neustála.
Chvílemi jsem si říkala, jestli nepřeháním. Nechtěla jsem lékaře obtěžovat tak komplikovanou operací a blokovat v nemocnici lůžko někomu, kdo by to mohl potřebovat víc než já.
Své myšlenky jsem naštěstí neposlechla. A tak jsem tu – nová Kristýna, stomička.
S vývodem žiju plnohodnotný život – v čistotě a klidu
Operace, během které mi lékaři odstranili tlusté střevo a na břiše založili ileostomii, mě zachránila. Stačilo totiž otálet dalších pár týdnů a můj stav mohl být život ohrožující.
Až díky stomii jsem konečně začala mít plnohodnotný a kvalitní život. V čistotě a bez obav, že se mi stane „nehoda“. Postupně se učím orgán vyvedený z těla přijímat a mít se zase ráda – i s dalšími jizvami a pytlíkem nalepeným na břiše.
Svoje pokroky a střípky ze života se stomií jsem se rozhodla sdílet s ostatními na svém TikToku. Ptáte se proč? Abych sledujícím ukázala, že lidé s vývodem existují. Že i se stomií dokážeme spokojeně žít. A že si života vážíme víc než řada zdravých lidí.
Trávení a vylučování by nemělo být tabu
Prosím všechny, aby témata jako trávení a vylučování přestali tabuizovat. Protože lidé jako já potom mají pocit, že se za to kým jsou, musí stydět. Přestože za svůj handicap nemohou.
Nikdy nevíte, co se může odehrávat v osobním životě holky, která sedí u vedlejšího stolu.
Co říct závěrem? Svoje vyprávění bych ráda ukončila otočením mého oblíbeného přísloví: „Když nejde o život, jde o hov_o“. Některým z nás totiž právě kvůli tomu hov_u o život jít může.
Kristýna Ruttkayová