Rozhovor s vítězkou ankety Moje stomická sestra Evou Horálkovou

Letošní vítězkou ankety Moje stomická sestra je Eva Horálková. Zdravotní sestra z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, je žena s obrovskou trpělivostí, empatií a životním elánem. K tomu je erudovaná profesionálka, které její pacienti nejsou lhostejní.

Proč ses rozhodla stát se zdravotní sestrou a co tě táhlo k chirurgii?

Už na základní škole jsem věděla, že chci být zdravotní sestra. Chodila jsem do zdravotního kroužku a moc mě bavilo ošetřování. Sice jsem měla současně i touhu stát se jezdkyní na koni, ale to mi maminka rozmluvila. Pak byla zdravotní škola jasnou volbou.

Vystudovala jsem obor všeobecná zdravotní sestra a chtěla jsem pracovat na chirurgii nebo operačních sálech. Pozice na operačních sálech byly tehdy obsazené, a tak jsem nastoupila na chirurgický JIP.

Jak dlouho ve zdravotnictví působíš a co tě vedlo k tomu stát se stomickou sestrou?

Ve zdravotnictví pracuji od střední školy. Kromě doby, kdy jsem si odskočila na mateřskou a chvíli jsem pracovala mimo obor. Ale protože se mi stýskalo, přes různé ordinace jsem se k práci zdravotní sestry v nemocnici vrátila. Ale už ne na JIP, ale na chirurgické oddělení.

Jako chirurgická sestra a na JIPu jsem se se stomiemi setkávala. Sváťa (tehdejší stomická sestra pí Svatava Nováková – pozn. redakce) hledala nějakou sestřičku, které by péči o stomiky předala, a oslovila mě. Nejdřív jsem nevěděla, zda bych tuto práci chtěla dělat, a téměř rok jsem odolávala. Nakonec jsem zjistila, že se jedná o zajímavou práci, absolvovala jsem kurz pro stomické sestry a postupně jsem stomickou poradnu převzala.

Co tě inspiruje?

Všechny výzvy. Všechno nemožný, nepřevázatelný. To mě vždy posune hodně dopředu. Když vymyslíme úplně jednoduché řešení a ono funguje. V dnešní době je množství materiálu a možností, ale Sváťa vždy zastávala přístup čím míň, tím líp. To jsem si od ní převzala. Takže začínám vždy od nuly a pak teprve přidávám. A když všechno vyzkouším a nedostaví se výsledek, začnu zase od nuly. A vždy se dostaneme k tomu, že něco zafunguje.

Vzpomeneš si ještě, na co jsi myslela, když ses poprvé setkala se stomikem?

Protože jsem pracovala na chirurgii, bylo setkávání se stomií mým denním chlebem. Když jsem ale začala pracovat ve stomické poradně a potkávala jsem stomiky, přestala jsem je vnímat jako pacienty. Najednou to byli lidé, kteří mají vývod, překonávají těžkosti související s jeho vytvořením. Najednou jsem neřešila pouze ošetření stomie, ale začala jsem s nimi řešit každodenní starosti. Jak budou chodit do práce, jaké mají koníčky a jak to udělat, aby mohli dělat svoje aktivity a vývod jim nebránil. Současně mi ti služebně starší stomici začali předávat svoje zkušenosti a to vše mě hodně posunulo. Díky nim jsem mohla motivovat nové stomiky s vědomím, že stomií život opravdu nekončí. Tato zpětná vazba mi na oddělení chyběla. Z pacientů na oddělení se stali lidé se svými příběhy a běžným životem, spousta z nich se stala mými přáteli. Snažila jsem se vždy zachovávat profesionální odstup. Ale pokud se stomikem projdeš jeho cestu od počátečních těžkostí, kdy přichází s depresí a přesvědčením, že jeho život skončil, až do bodu, kdy se vrátí do běžného života, nelze odstup na 100 % udržet. Obzvlášť velkou vzpruhou je, když se mi podaří takto pomoct mužům. Ti se s vývodem vyrovnávají obvykle podstatně hůř než ženy.

Vnímáš nějaký posun v péči o pacienty s vývodem během tvé praxe?

Samozřejmě. Výrobci stomických pomůcek své výrobky neustále zlepšují. Je mnoho nových pomůcek a příslušenství, které stomikům usnadňují život. Osobně jsem unešená z půlměsíců (vyrovnávací pásky k fixaci pomůcky na těle, pozn. red.). To je skvělý vynález. Úžasné jsou i kroužky. Jak silikonové, tak hydrokoloidní. Ty pomáhají řešit stavy, kdy se okolo vývodu tvoří granulace. Teď jsem tu měla pána, u něhož jsem byla přesvědčena, že bude muset podstoupit reoperaci stomie. Přišel dnes po 14 dnech a díky kombinaci silikonu a konvexní podložky se daří granulace potlačit.

Hodně je to vidět u mladých lidí, kteří chtějí být i s vývodem aktivní jako před jeho vytvořením. Řešíme, který sáček je vhodný pro skok padákem nebo pro potápění. Nedávno jsem zjišťovala, do jaké hloubky se mohou potápět s pytlíkem.

Musím říct, že zástupce výrobců pomůcek mnohdy svými dotazy i zaskočím.

Co ti dělá radost?

Moji stomici. Když přijdou a je na nich vidět, jak postupně rozkvétají a vrací se k tomu, co mají rádi.

Máme tu samozřejmě i smutné konce. Pacienty v terminálním stádiu, u nichž je důležité zmírnit potíže a umožnit jim být co nejdéle do konce doma v kruhu rodiny. Pracuji hodně s jejich blízkými, procházím s nimi slzami a je hezké, když člověk odejde a jeho rodina přijde a řekne mi, že byl moc rád, že mohl být s nimi. To mě inspiruje a dává to mé práci smysl.

Měla jsem zkušenost ve vlastní rodině, kdy s námi můj strýc díky stomii a dobré péči mohl být o rok déle a užívat si ještě svých blízkých. Vím díky tomu, jaké jsou možnosti a že se lze vrátit k přirozenému, důstojnému konci.

Kam chodíš nebo co děláš, když potřebuješ nabít?

Neskutečně mě nabíjí rodina. Moje dvě děti, které jsou úžasnými parťáky. Miluju koně. Když jsem s koněm, je mi úžasně. Tam si vyčistím hlavu, protože mu mohu říct vše, a on to nikde nevykecá. Miluju chození po horách, výlety a to mě strašně nabíjí.

Na čem je podle tebe ještě potřeba pracovat v rámci péče o stomiky?

Určitě už se daří, že lékaři více hovoří s pacienty. Ale pořád ještě mám pocit, že nevnímají pacienta tak nějak komplexně. Osobně bych si přála, aby obzvláště chirurgové byli více empatičtí. Aby pacientovi neřekli pouze: „Máte nádor. Budete mít stomii.“ Ale vysvětlili, co pacienta čeká, a dali mu naději na další život.

A určitě by mělo dojít k tomu, že nebudeme řešit pouze následky onemocnění, ale začneme se zabývat tím, proč člověk onemocněl. Proč má Crohna?!

Jak stomickou sestru vnímají kolegyně a kolegové ve vaší nemocnici?

Myslím, že pozitivně. Mám pocit, že péče o stomii není mezi sestřičkami úplně populární. I proto si myslím, že mne rádi vidí a dnes už i rádi zavolají, pokud se jim na oddělení objeví pacient se stomií.

Věnovala jsem hodně energie tomu, aby se u nás v nemocnici vědělo, že tu stomická sestra je a mohou si ji zavolat na pomoc. A jsem moc ráda, že se to daří a nedostávám už jen požadavky na poskytnutí nějakého stomického sáčku, ale rovnou si řeknou o pomoc s převazem. Došlo k pochopení, že jim i pacientovi ušetřím práci a starosti. Jsem takový přítel na telefonu.

Co by sis přála do budoucna?

Mým velkým snem je, aby v Masarykově nemocnici byla zakotvena pozice stomické sestry. Ač tuto práci dělám, jsem pořád vedena jako ambulantní sestra. Jsem ale přesvědčená, že takhle velká nemocnice by měla mít stomickou sestru.

A doufám, že teď už nebude covid komplikovat situaci a budeme moct obnovit setkávání stomiků, protože vzájemný osobní kontakt je velmi důležitý a pro starší stomiky bez on-line propojení nenahraditelný.

Co mohou podle tebe udělat stomici sami pro sebe? Co radíš novému stomikovi?

Hodně se mi osvědčila práce s blízkými či příbuznými. Stomik většinou krátce po operaci moc nepřijímá informace. Když ale situaci vysvětlím jeho blízkým a oni mu informace pak postupně předávají, daleko líp je vnímá a následně s nimi pracuje.

Následně dávkuji informace třeba o místním spolku stomiků nebo předávám materiály od Českého ILCO. Důležité je načasování. Krátce po operaci řeším pouze edukaci stomika a ošetřování vývodu. Až tak po měsíci je člověk aklimatizován a doznívají následky nemoci. Přibližně po 3 měsících, někdy i později je schopen vnímat praktické informace o životě se stomií, o spolku nebo dalších stomicích v okolí a tom, co vše dělají a jak žijí. Hodně pomáhá i možnost zavolat na informační linky ať už výrobců a distributorů stomických pomůcek, nebo dobrovolníkům Českého ILCO.

Vrátím se k tvým radostem. Umístila ses na prvním místě v anketě Moje stomická sestra roku 2022. Udělalo ti to radost?

Neskutečnou. Je to prostě pocit, že to, co dělám, má smysl a že to dělám dobře.

Máš nějaký vzkaz nebo radu pro stomiky a pro ty, kteří tě v anketě nominovali?

Chci jim poděkovat. Hrozně moc to pro mě znamená a dělá mi velkou radost, že se stomici posunují a zapojují se normálně do života.

Zajímá vás, jak dopadla anketa Moje stomická sestra, nebo čeho si pacienti cení na své stomické sestřice? Podívejte se na fotogalerii a video z předání ocenění v článku V roce 2022 se stomickou sestrou roku stala Eva Horálková.