Když vám lékaři řeknou, že budete mít stomii – ať už jste matka, otec, babička, dědeček, teta nebo strýc – nebudete to jen vy, kdo bude prožívat novou životní situaci. Pokud máte ve své rodině děti jakéhokoliv věku, budou mít přirozeně obavy, že jdete do nemocnice. A budou ještě více zvědavé, co se děje. Právě z tohoto důvodu vznikla brožurka Máma, táta má stomii, ze které vám přinášíme malou ukázku.
Soňa bydlí s maminkou a tatínkem ve městě. Za pár dní dostane svoje první vysvědčení. Ještě nedávno se na něj moc těšila. A těšila se také na to, až o prázdninách pojede k babičce a dědovi na vesnici. Je to u nich vždy prima. Babička peče báječné buchty a čte jí po obědě pohádky. S dědou zase chodí do lesa nebo k rybníku. A kromě toho mají prarodiče spoustu zvířat.
Jenomže mamince poslední dobou nebylo moc dobře a pan doktor jí řekl, že musí na operaci. Bude to zrovna na konci školního roku, a tak Soňu těšení na celé prázdniny docela přešlo. Má totiž o maminku strach, protože je celá bledá a unavená. Snaží se sice tvářit vesele, ale Soňa ví, že jí dobře opravdu není.
Rodiče jí sice vysvětlili, že v nemocnici se lékaři i zdravotní sestřičky postarají o to, aby bylo mamince lépe, když ale slyšela, že bude mít maminka nějaký speciální pytlík na břiše, utekla do pokoje a už o tom nechtěla slyšet.
Teď sedí na posteli a přemýšlí. Zítra veze tatínek maminku do nemocnice. Jó, chtělo by to něco, čím maminku potěší, pomyslela si. Mohla by jí něco vyrobit. Jenomže kdo ví, jestli by si to maminka s sebou mohla vzít. A tak raději bere pastelky a maluje obrázek. Je na něm sluníčko, pár dešťových kapek, nádherně barevná duha, a pod ní stojí ona, máma i táta. Drží se za ruce a usmívají se.
„Co to provádíš?“ přerušil ji za chvíli tatínek, který nakoukl do pokoje.
„Maluju obrázek pro maminku. Víš, aby jí v nemocnici bylo veseleji a věděla, že na ni myslíme,“ řekla Soňa.
„To je dobrý nápad,“ přisvědčil tatínek, „maminku určitě moc potěší.“
A taky že ano. Maminka zářila štěstím, dala dcerce pusu a láskyplně ji objala. „Moc ti děkuji, Soničko, vezmu si ho s sebou a než se vrátím domů, budu vás mít u sebe alespoň na tomhle krásném obrázku.“
Soňa byla moc ráda, a když se ráno s maminkou loučila, ještě pro jistotu zkontrolovala, že je obrázek v tašce. Maminka ji pohladila po vlasech a šeptla jí do ucha: „Uvidíš, že než se naděješ, budu zase doma. Buď hodná a pomáhej tatínkovi.“ Soňa přikývla a maminku objala.
Maminka měla pravdu. Dny ubíhaly jako voda, a když jednoho dne přišla Soňa ze školy, uviděla v předsíni maminčinu tašku.
„Mami!“ zavolala nadšeně a hrnula se do kuchyně. Tam ale maminka nebyla. Místo ní tam uviděla tatínka. Ten na ni vesele mrkl a řekl: „Maminka je v ložnici. Potřebovala si maličko odpočinout, ale už na tebe čeká. Jen dávej pozor. Víš, že jsme si říkali, jak maminku přivítat.“
„Neboj tati, já mamince neublížím,“ řekla Soňa, radostně si poskočila a utíkala do ložnice.
„Maminko, já jsem tak ráda, že už jsi doma! Tolik se mi stýskalo,“ volala Soňa hned ode dveří a přihnala se k mamince. Potom se zastavila, pohladila maminku po vlasech a opatrně se k ní z boku přitulila.
O víkendu si totiž tatínek se Soňou povídali o tom, že maminka bude po operaci ještě celá bolavá, a i když se na ně bude také moc těšit, nebudou se k ní moci přitisknout tolik, jak jsou zvyklí. Ona totiž Soňa vždycky mamince skočila do náruče a tiskla se k ní jako malá opička – rukama ji držela kolem krku a nohama objímala její pas.
Jenomže teď takové tulení nejde. Mamince špatně fungovala střeva v bříšku, a tak má vyvedenou stomii. Je to vlastně takový speciální pytlík, do kterého bude maminka kakat. Když jí to tatínek poprvé říkal, znělo to hrozně divně a ona měla pocit, že se tím maminka úplně změní. Měla dokonce strach, že se jí maminka už nebude líbit.
Nebyla to ale pravda. V posteli ležela stále její milovaná maminka. Byla sice pořád ještě bledá, ale usmívala se na ni, a i když se na ni tulila jen lehounce, bylo to stejně báječné jako vždycky. A ten divný pytlík na maminčině druhém boku? Je sice zvláštní, ale zvykne si. Zvykne si stejně jako rodiče, pro které je tohle všechno také úplně nové.
Soňa je tedy spokojená. Doma jsou zase všichni pohromadě, prázdniny už jsou za dveřmi, a ona se může těšit na všechna dobrodružství, která prožije u babičky a dědy. A až si maminka pořádně odpočine a bude jí líp, pojede spolu s ní a tatínkem na výlet. A to bude taky paráda!
Brožura je součástí osvětové kampaně Stomie nás nezastaví. Je to jen detail! a vznikla v rámci projektu Ano, my můžeme! financovaného z Fondů EHP a Norska 2014–2021 v rámci Malého grantového schématu programu Zdraví pod č. ZD-MGS3-028.
Text: © Martina Urbanová
Náměty příběhů: © Čeští stomici a Tým Českého ILCO, z. s.
Ilustrace: © Jana Jarošová