Každý z nás čelí v životě různým zkouškám – ve škole, v práci, v rodině, v partnerství či financích. Všechny tyto výzvy bývají náročné. Tou největší zkouškou se ale může stát naše zdraví, které je tím největším, často nedoceněným, darem. Dokud se něco nepokazí… „Přeji si, aby tento příběh sloužil jako inspirace, dostal se k co nejvíce lidem a pomohl vám pochopit hodnotu zdraví,“ říká Monica, mladá sportovkyně, která se s námi podělila o své zkušenosti.
Můj životní příběh: O síle, vytrvalosti a hodnotě zdraví
Jmenuji se Monica Fox, je mi 23 let a ráda bych se s vámi podělila o můj životní příběh, který byl jako jízda na horské dráze. Od raného dětství jsem se zajímala o zdraví, zdravý životní styl, sport a další aktivity a naplno jsem si užívala každé chvíle. Dokud se v mém životě neobjevila první zkouška.
Bylo mi pouhých devět let, když jsem začala trpět silnými bolestmi hlavy. Z výuky mě často vyzvedávali rodiče, protože jim učitelé volali, že mi není dobře. Všichni si mysleli, že to jen předstírám, abych nemusela být ve škole. Realita byla ale jiná. Bolesti byly skutečné, intenzivní a stále se navyšovaly.
Uběhlo několik měsíců, během kterých jsem opakovaně kolabovala. Až jsem nakonec skončila v nemocnici, kde mi lékaři po týdnu různých vyšetření diagnostikovali nezhoubný nádor na mozku. Byla jsem ještě dítě, takže jsem pořádně nerozuměla tomu, co to znamená, a musela jsem podstoupit operaci, aniž bych věděla, co mě čeká. Operace se zdařila a já jsem se vrátila k normálnímu životu. Tato zkušenost mi ale zůstala vrytá hluboko do paměti.
Některé životní zkoušky se odehrají jen jednou. Pokud se z nich ale nepoučíme, mohou se zopakovat. Ve čtrnácti letech se bolesti hlavy vrátily a po několika vyšetřeních jsem si vyslechla diagnózu – nezhoubný nádor na mozku spojený s epilepsií. Další operace byla velmi náročná. I tak jsem se ale po půl roce mohla vrátit k běžnému životu a studiu. Tentokrát však už s vědomím, jak křehké může být zdraví.
Potíže s vyprazdňováním začaly během pobytu na internátě
Když jsem v Praze nastoupila na střední zdravotnickou školu, začala jsem mít potíže s trávením a vyprazdňováním. Bydlela jsem na internátě, závažnost svého stavu jsem si nepřipouštěla a se svými problémy jsem se nikomu nesvěřila.
Věděla jsem, jak používat projímadla, čípky a klyzma, a potíže jsem začala řešit touto cestou. Každý den jsem vstávala ve čtyři hodiny, abych si mohla aplikovat klyzma a poté si chvíli odpočinout, než půjdu do školy. Někdy jsem navíc musela užívat léky proti bolesti, které mi pomáhaly alespoň trochu zmírnit křeče a nepohodlí.
Žít s takovými problémy a nevědět, jak mi bude, bylo velmi stresující a vyčerpávající. Časem to ovlivňovalo i moji práci ve fitness centru, kde jsem byla zaměstnaná na plný úvazek. Stále jsem ale doufala, že jednoho dne se všechno zlomí a přirozené trávení mi začne zase fungovat.
K odborníkům jsem se dostala až po pěti letech
Po několika letech jsem si však uvědomila, že musím svůj problém řešit s odborníky. Začala jsem tedy chodit po doktorech a postupně jsem si prošla celou řadou vyšetření a zákroků.
Nejprve jsem podstoupila operativní odstranění břišní kýly. Další vyšetření pak bohužel odhalilo neobvyklé a složité problémy v tlustém střevě. Neustálým hledáním pomoci jsem se dostala až k odborníkům, kteří se specializují na žaludek a trávení. Podstoupila jsem implantaci botoxu do konečníku, což nepomohlo, ba naopak. Stala jsem se závislá na projímadlech a současně mi vlivem botoxu přestaly fungovat svaly svěrače.
Můj stav se stále zhoršoval. Často jsem musela docházet do nemocnice na infuze se silnými léky, které tišily velké bolesti a křeče. Po více než roce trápení jsem se znovu ocitla na operačním sále, tentokrát kvůli resekci střeva a plastice konečníku. Zákrok přinesl zlepšení, problémy se ale po čase opět vrátily. Zbývala tedy jediná možnost – další operace a zavedení stomie.
Stomie mi fyzicky ulevila, psychice ale přinesla další zátěž
Stomie mi po dlouhých letech utrpení přinesla fyzickou úlevu. Mou psychiku ale vystavila další zkoušce. Musela jsem se totiž vyrovnat s novou realitou a přijmout to, že život bude jiný.
Spoustu užitečných informací o tom, co jíst po zákroku, jak se o stomii starat, na co si dávat pozor a čemu se raději vyvarovat, jsem našla na webových stránkách Českého ILCO. Dohledala jsem si zde také kontakt na paní Marii Ředinovou. A ta pro mě po zavedení vývodu byla tou největší oporou.
Předala mi řadu cenných rad a vlastních zkušeností ze života s vývodem. Zároveň jsem od ní dostala kontakt na Ondru, který se pro mě stal velkou inspirací a motivací. I se stomií se totiž věnuje stejnému sportu jako já a žije zdravě a aktivně.
Víra a vytrvalost jsou klíčem k překonání nejtěžších životních zkoušek
Po celou dobu mých útrap a zkoušek mi pomáhal a stále pomáhá sport. Když mohu cvičit, běhat nebo být v přírodě, nevnímám, že mi vlastně něco je.
Nyní mě čeká ještě jedna operace. Věřím ale, že to bude už poslední zdravotní zkouška, které budu muset čelit.
Myslete na své zdraví a zdraví svých blízkých, protože je to ta největší cennost, kterou máme.
Můj příběh je důkazem toho, jak důležité pro nás zdraví je a jak snadno ho můžeme ztratit.
Zdraví není samozřejmostí, zdraví je darem!
Monica Fox