Logo České ILCO České ILCO, z.s. - dobrovolné sdružení stomiků

Nacházíte se zde:   

 Alena - Jen nefňukat

Bylo mi 40 let. Byla jsem zdravá, od 19 let jsem až na sedmiměsíční mateřskou nepřetržitě pracovala a po organizačních změnách v našem podniku jsem měla právě nastoupit na nové místo.

Ale po krátkodobých menších problémech s vyprazdňováním jsem prodělala dvě bolestivé břišní koliky, po kterých mě kolegyně donutila navštívit závodního lékaře. Ten hned vypsal nemocenskou a lístek na chirurgické vyšetření. Ještě dnes se usmívám, když si vzpomenu, jak jsem odmítla nemocenskou, protože jdu v pondělí na nové pracoviště a tak nemohu běhat po doktorech. Zkušený doktor tenkrát pronesl: "Madam, rád bych se mýlil, ale domnívám se, že na to místo v pondělí nenastoupíte".

Samozřejmě se nemýlil. Nastoupila jsem, ale do nemocnice. A po všech nepříjemných vyšetřeních přišla šokující zpráva. Zhoubný nádor v konečníku. Nezávidím lékařům tu nepříjemnou povinnost sdělit pacientovi špatnou diagnózu. Já si ale myslím, že člověk má vědět, jak to s ním vypadá. S rakovinou se dnes dá už docela úspěšně bojovat, ale když mám bojovat, tak musím vědět proti čemu.

Přijala jsem to docela statečně, ale že asi dostanu "vývod", to bylo pro mne nepřijatelné. Brečela jsem, že s tím nechci žít a ať to pan primář sešije za každou cenu. Svatá ty prostoto! Pan primář dělal co mohl, střevo se podařilo sešít a vývod nebyl. Nastoupila jsem na radioterapii a tam jsem poznala, co toto onemocnění obnáší. Těch smutných lidských osudů okolo! Když jsem tam byla týden, zemřel můj milovaný otec. Bojoval se zákeřnou nemocí pět let a musel umřít zrovna v době, kdy jsem se s ním nemohla rozloučit. Psychicky mě to úplně položilo.

Ale s pomocí Boží, mé rodiny a přátel jsem se natolik zotavila, že jsem se po roce a půl vrátila do práce. Hrozně jsem to chtěla dokázat, ale bylo to za cenu přemáhání a velkých potíží. Svěrač už nebyl úplně v pořádku, nosila jsem inkontinenční Tena vložky, denně musela dilatovat a stejně se mi vytvořila píštěl. Byla nevyhnutelná další operace, tentokrát již s jistou kolostomií. Zase jsem často plakala, připadala jsem si méněcenná, zohavená, páchnoucí a k ničemu. Přišla jsem i o zaměstnání a stala se invalidní důchodkyní.

Tenkrát mi jeden skvělý lékař řekl, že nejhorší je, když se člověk začne litovat, že nechápe, proč naříkám, když jsem viděla dost pacientů, kteří neměli takové štěstí jako já. Mockrát jsem si na něj vzpomněla, jak mi právem vynadal.

A dnes? Chodím zpívat do dvou církevních pěveckých sborů, pracuji ve výboru klubu stomiků a věřím, že snad najdu ještě i nějaké zaměstnání. Chce to jen nefňukat, pokorně přijmout nepřízeň osudu, nevzdat to a s vírou se pustit do nového života.

Alena

 

Navigace vlevo

 

IČO: 449 947 88
Bankovní účet:
131 054 439 / 0300

 
 

České ILCO, z.s.

Kontaktní adresa:

Polská 15
120 00 Praha 2
(+420) 728 870 963
e-mail: info@ilco.cz

 
 

Aktuality

Pozvánky na akce klubů

Napsali o nás

© 2010 Pavel Kreml